Last Dance - 1.Díl

7. října 2013 v 17:38 | McDasha |  Last Dance
Takže, mám tu první díl příběhu ;) Pokračování bude asi v pátek. Doufám že se Vám bude líbit a napíšete mi komentář :))
''Karoline, nezapoměla jsi na něco?'' Jay se ušklíbl. Karoline se usmála, přišla k němu blíž a vlepila mu pusu na rozloučenou. Poté se otočila, popošla ke dveřím studie a otevřela kliku.
''Pá, Jayi'' řekla naposled a vešla do taneční studie. Bylo to naposled co s ním promluvila.
***


Karoline se vracela docela pozdě, už setmělo. Po tancování šly s kamarádkami do nákupního centra, dát si karamelovou kávu ve Starbuksu. Poté se její dvě nejlepší kamarádky, Linda a Daniela vydali domů na druhou stranu města. Jejich městečko Windewood bylo docela malé, všechno bylo blízko a všechny byly známé. Karoline zbývalo jenom dvě ulice, a už by byla doma. Se svými rodiči a mladší sestrou bydlela ve drahé čtvrti, v dvoupatrovém domě se zahradou a bazénem. Milovala své rodiče, už jen proto, že oni milovali ji. Milovala je proto že oni byli pořád s ní. Vždy byli rádi, že jejich dcera profesionálně tancuje balet. Že je oblíbená a chytrá mladá dáma. A snažily se, aby její mladší sestra byla stejná. Bohužel, patnáctiletá Klarissa, byla úplně jiná. Její přátelé byly ti nejhorší děti ze školy. Oblékala se, podle rodičů, nehorázně. A chovala se stejně. Zatímco Karoline šla a přemýšlela nad plány na další den, najednou uslyšela nějaké kroky za ní. Pomalu se otočila. Za ní byla postava, v mikině a kapucí na hlavě. Díval se přímo na Karoline. Byl asi deset metrů za ní, a šel přímo na ní. Karoline se lekla a zrychlyla krok. Pak už běžela. Zaběhla do parku, ale tam v takový čas nikdo nebyl. Karoline se opět otočila na neznámého, který se k ní už blížil. Karoline se málem rozbrečela. Nechápala co od ní chtěl. Ani nevěděla kdo to je. Tma, velká mikina a kapuce. Nebylo rozpoznat ani jestli je to muž nebo žena. Jestli je stejně starý, mladší nebo starší. Ale Karoline se ani moc nedívala. Snažila se utéct. Ale on byl rychlejší. Karoline už nemohla. Bylo to pro ni těžké, bála se. Už začínala pomalu brečet. Spomalila, ale tajemný muž, či žena naopak zrychlil. Karoline ještě běžěla, do té doby dokud nezakopla. Neměla ani sílu vstát. Jen se plazila, prosila ať jí nechají. Neznámý ji dohnal. Stoupl si za ní a stál.
''Kdo jsi? Nech mě! Prosím...'' Karoline brečela. Pak si něčeho všimla. Neznámý vytáhl nůž. Pomalu se k ní naklonil. Karoline se plazila jak jenom mohla, křičela, kopala, ale on byl silnější. Napřáhl ruku s nožem a stál. Karoline doufala, že to neudělá, ale ne. Zabodl jí nůž přímo do holeně. Poté vytáhl nůž, chvíly se díval na bezpomocnou dívku, a poté utekl. Karoline ležela, noha jí krvácela a dívka nemohla ani zakřičet o pomoc. Ležela tam, a doufala, že jí pomůžou. Že na poslední chvíly někdo přijde. Že se stae zázrak, a ona přežije. Noha jí hrozně bolela. Karoline se cítila slabě. Naposled vydechla.
***
''Karoline Neisová byla velmi talentovaná, velmi dobrá a milá dívka. Všichni ji měly rádi. A navždy zůstane v našich srdcích'' toto byly poslední slova ředitele střední školy Windewoodu. Celá škola stála na fotbalovém hřišti, a ctili památku krásné tanečnice. Její mlaší sestra Klarissa stála nejdál. Měla bledý obličej a rozmazanou řasenku z toho, jak brečela. Já jsem stála se všemi a poslouchala. Já, Luisa Petermanová, šestnáctiletá brunetka která byla ták chytrá. No, kdyby o mě říkali tohle, byla bych ráda. Jenže o mě mluví ůplně jinak. Luisa Petermanová? Ta šprtka? Ano, tohle jsem já. Nejsem jako Karoline Neisová, hezká oblíbená a talentovaná. Já jsem jenom Luisa Petermanová, ta šprtka. S Karoline sem se moc neznala, a ani jsem neměla chuť, jelikož by se mi jen vysmývala. Když mi bylo čtrnáct, záviděla jsem ji. Ale teď ? Teď se mi zdála nechutná 'popová hvězda'. Pak jsem si ale uvědomila, že kromě mě byl ještě někdo kdo ji nesnášel. Někdo ji přece zabil ne? Ředitel všechny pustil do svých tříd. Šly jsme okolo jídelny do hlavní budovy, až na starší kluky kteří měli fotbal. Šla jsem mlčky, jako ostatní kteří mysleli na Karoline. Linda, nejlepší kamarádka Karoline šla opodál se slzami na očích. Objímala jí Lucy, její spolužačka spolu s ostatními holkami. Daniela, druhá nejleší kamarádka Karoline ležela doma, jelikož jí teprve pustili z nemocnice. Poté, co zjistila co se stalo s její kamarádkou byla tři dny v kómě. Chudák holka. Podívala jsem se na Klarissu. Šla jako poslední spolu se svými přáteli. Byli ticho, a ani na ní nemluvily. Najednou vedle mě šel Jay, nejhezčí kluk ze školy, kapitán fotbalového mužstva.
''Nemáte teď náhodou fotbal?'' zeptala jsem se ho. I když on mě skoro neznal, promluvil se mnou.
''Jeden den to beze mě zvládnou. Jdu pryč'' šel ke své skříňce pro věci. I když bych radši šla ke své skříňce pro matematiku a poté do třídy, něco mě nutilo jít za ním.
''Nebojíš se, že budeš mít problémy?'' zeptala jsem se. Okolo procházeli stovky lidí, všichni směřovali buď ke skříňkám nebo do tříd. On je vzdychl.
''Ne, nebojím. Ale díky za optání.'' zabouchl dveře skříně a hodil si batoh na záda.
''Nechceš si o tom promluvit?'' zeptala jsem se, ale až poté jsem si uvědomila jakou blbost jsem vyslovila. On se na mě podíval jako na blba.
''Seš psycholog nebo co? Ne, díky.'' prošel okolo mně a vydal se přes hlavní dveře pryč. Já se cítila blbě. Jak se ale musel cítit on? Neznámá holka, šprtka mu chtěla pomoct. Proboha! Měla chuť jsem se propadnout do země. Ale místo toho jsem se podívala na hodiny, a zjistila že za dvě minuty už je hodina.
***
Když jsem přišla domů, udělala jsem ůkoly. Poté jsem se navečeřela s mámou. Mám jenom mámu, jelikož otec od nás odešel. Byly tehdy mladí, mámě bylo osmnáct a jemu devatenáct, a když zjistil že je máma těhotná, dal jí peníze na potrat a ztratil se. Máma mě chtěla, a proto se odstěhovala od rodičů, kteří byly také proti mě, a začala bydlet ve Windewoodu. O tři roky později otevřela svojí kavárnu, která slaví ůspěch. A já si do sedmi let myslela že můj otec je hrdina, a zachraňuje lidi. Ale ve třetí třídě, když jsme měli napsat sloh o našem otci, my máma řekla pravdu. Brečela jsem tehdy tři dny v kuse, a máma poprosila učitelku abych ten sloh nedělala. V mém věku byla moje máma oblíbená. I můj otec, proto nikdy nemohu pochopit, proč já nejsem jako oni. Ale máma mi říkala, že stejně jsem nejlepší. Dřív se mi snažila kupovat hezké oblečení a naučit mě malovat se, ale já jsem nechtěla. Oblékala jsem se do šedých hadrů, nosila cop a obrovské kulaté brýle, a jediná kosmetika co jsem používala, byl jelení lůj. Podívala jsem se do svého šatníku a bylo mi blbě z toho jak jsem se oblékala. Podívala jsem se dozadu, do věcí, co jsem nikdy neoblékala, šaty, topy, sukýnky...prostě vše co bylo in. Poté jsem našla kosmetiku, která byla v krabici pod postelí. Oční stíny, rtěnky, lesky, řasenky... dokonce i různé náramky náhrdelníky a náušnice. Nechápala jsem, proč jsem to nenosila. Vždy jsem chtěla být šedou myškou ale proč? Našla jsem kontaktní čočky a skusila si je. Poté jsem si na sebe oblékla jedny krásn šaty, náušnice s křídlama, rozpustila své dlouhé vlnité kaštanové vlasy a podívala se na sebe do zrcadla. Byla jsem překrásná. Měla jsem štíhlou figuru a dlouhé nohy. Proč jsem to nezkoušela dřív? Vzala jsem velkou krabici a složila do ní všechny ty hnusné hadry, které jsem nosila. Poté jsem je zaměnila na to nové, na stůl jsem si dala kosmetiku a postavila zrcátko. Trochu jsem pozměnila pokoj. Do krabice jsem hodila plyšáky a plakáty se sopkami a zvířaty, místo toho jsem pověsila pakát Justina Timberlake a my chemical romance, uklidila literaturu z poličky a dala tam mojí fotografii z jedné oslavy a deník. Postavila květiny a změnila přikrývky z nechutně hnědé na oranžovou. Poté jsem zavolala mamku. Když mě uviděla, v jarních šatech, rozpuštěných vlasech a bez brýlý, málem omdlela. Když uviděla můj pokoj, už si musela sednout.
''Zlato? Proboha, tobě to sluší. A ten pokoj!'' řekla.
''Děkuji'' začervenala jsem se. Byla jsem ráda že se jí to líbí.
''Hele, a uklidila si ty plyšáky a staré hadry!'' podívala se do krabice.
''No jo, do šatníku jsem pověsila to co jsi mi kupovala. Ale je toho málo'' zasmála jsem se a máma se podívala do šatníku a kývla.
''Máš pravdu. Musíme ještě skočit něco dokoupit'' poté se zas podívala na mě. Pohladila mé vlasy. ''Tobě to tak sluší. Ale proč jsi se najednou tak změnila? Ty ses zamilovala co?'' máma se zasmála, a já jsem už vypadala jako rajče.
''Ehm... ne'' odpověděla jsem. A popravdě - lhala jsem. Tony Mastersoon. Nejlepší kamarád Joye, a jeden z nejlepších kluků na světě. Líbil se mi už pár let, ale on ani nevěděl že existuju. Promluvil na mě jen jednou, když potřeboval pomoct s ůkolem. Pořád se okolo něho točí Jessica, jeho holka, královna školy a také ta největší drbna školy. Pro ni jsem byla jen hmyz, jen odpad s obrovským mozkem. Vždy jsem se utěšovala tím, že já ho alejspoň mám. A Tony si mě nikdy nevšímal. Nikdy se ani na mě nepodíval. Ale to já chci změnit.
***
V noci jsem spala špatně, nevím proč, prostě jsem se jen vrtěla. Poté jsem se vzbudila ůplně, a jenom ležela na posteli.
''Ahoj,'' uslyšela jsem za sebou. Tak strašně jsem se lekla, zapnula nočník a nasadila si brýle. Stála tam ONA. Málem jsem omdlela.
''Slyšela jsem, že se chceš změnit'' usmála se. Oči mi asi vylezli z důlků.
''A-ano..'' vykoktala jsem.
''Nepředstavila jsem se. Karoline, ale asi jsi o měslyšela.'' zachichotala jsem. Nic jsem neodpověděla. ''Nojo... změna ti asi neuškodí'' řekla jen.
''Co chceš?'' zeptala jsem se opatrně. Karoline se zatvářila smutně.
''Chci zjistit kdo mě zabil. A proč.'' řekla mi ''A ty mi musíš pomoct''
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 CrazySarah CrazySarah | E-mail | Web | 9. října 2013 v 20:04 | Reagovat

úžasný!!
Těším se na další:))

2 Knihofil18 Knihofil18 | 13. října 2013 v 10:36 | Reagovat

Úuuuuha, pekné a tajomné. Ako začiatok je to dobré, rozhodne zaujme. Mám rada krvavé scénky a vraždy. :D Je to moja úchylka. Rada zabíjam... :D :D
Čo ma však trochu zaskočilo, je, že prečo šla za Luisou, keď sa veľmi nepoznali. Len mi to trochu vrtá hlavou... :)
Každopádne, teším sa na ďalší diel.
A do AFFS ťa rada zoberiem... viem, že som spomínala, že prihlášky do AFFS budem vyriaďovať už minulý týždeň, ale mala som v škole dosť dusno. :) Tak si ťa teda idem zapísať.

3 McDasha McDasha | Web | 13. října 2013 v 10:49 | Reagovat

[2]: no ono proč šla za Luisou se zjistí v příštím díle, chápu tě já sama teď píšu samý testy a dělám referáty tak to moc nestíhám teď :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama