Last Dance - 2.Díl

14. října 2013 v 16:33 | McDasha |  Last Dance
Tákže, trochu pozdě, ale mám pokračování příběhu Last Dance. My jsme totiž odjížděli tak jsem začala teprve včera. :)
Dívala jsem se na tu postavu. Na ten bledý obličej a smutné oči.
''Prosím'' zašeptala. Nevím proč, ale bylo mi jí líto. Stejně jsem však nechápala: ''Ale proč já?''
''Jen ty mi můžeš pomoci. Oni to řekli.'' sedla si na mou postel a dívala se mi do očí. Byla jsem vystrašená.
''K-kdo oni?'' zajímala jsem se.


''To nepochopíš'' řekla jen, a podívala se na dřevěnou podlahu.
''A to ti nemůže pomoct tvoje kamarádky, nebo sestra? Nebo tvůj kluk?'' zeptala jsem se, a až potom jsem si uvědomila že to zní divně.
''Ne, oni řekli že jen ty mi dokážeš pomoct. Zkoušela jsem je navštívit, ale oni mě neviděli a ani neslyšeli'', bylo vidět že se jí do očí draly slzy.
'' A co mám udělat?'' zeptala jsem se.
Karoline se na mě podívala ''Musíš mi pomoct najít vraha.''
***
Šla jsem ke hlavním dveřím školy. Všichni se na mě dívaly. Polovina z nich si asi myslela že jsem nová, a druhá polovina ''Wow''. Kluci se usmívali, holky si šeptali. Ale byla jsem to pořád ještě já, Luisa. Měla jsem dlouhé kaštanov0 lokny, oblékla jsem si černý top a džínovou sukni a boty na nevelikém podpadku. Když jsem se ráno ukázala mámě, byla nadšená a dala mi k tomu všemu i tmavě modrou kabelku. Nevím proč, ale moje přeměna se mi líbila. Když jsem byla u skříněk, přišel ke mně On.
''Ahoj, jsem Tony, ty jsi tu nová ne?'' usmál se na mě a ukázal své dokonale rovné zuby. Zasmála jsem se.
''Ne nejsem. Jsem Luisa, pamatuješ? Chodíme spolu na chemii.'' ze skříňky jsem vytáhla dějepis. První hodinu jsme totiž měli pana učitele Herkensona, staříka který miluje starověké báje, ale byl moc hodný a všichni jsme na jeho hodiny chodily rádi.
''Ehm, Petermanová? To jsi ty?'' Tony nemohl uvěřit očím ''Proboha, tobě to sluší!''. Já jsem se začervenala. Ticho jsem prošeptala 'Díky'. Najednou jsem si všimla, jak asi pět metrů za námi stojí Jessica. Blonďatá královna školy a taktéž i holka Tonyho zuřila, spolu s jejími kamarádkami Ginger, Cindy a Linda. Poté vykročila naším směrem, a když už si jí Tony všiml usmála se.
''Zlato!'' políbila ho. Trochu mě to ranilo. ''Ehm, a ty si...Petermanová? Lucy že?'' věděla jsem, že to dělá schválně. Věděla dobře jak se jmenuju, a jak se mi líbí Tony.
''Luisa'' opravila jsem ji, ale dívala jsem se jí přímo do očí, aby věděla že se jí nebojím.
''Noa? Lucy, Luisa, to je stejné ne?'' Jessica se zasmála a její loutky se přidaly.
''No jo, jistě, Jessie'' oplatila jsem jí to. Doufala jsem, že jí to bude také nepříjemn.
''Jsem Jessica'' napomenula mi.
''Ehm, a co jsem řekla? Jessie, a ono to není stejné?'' ušklíbla jsem se. Jessica se naštvala.
''Zlato už bychom měli jít na hodinu'' řekl Tony, když pochopil, že to neskončí dobře.
''Jistě máš pravdu'' řekla Jessica, a všichni vykročili ke své třídě. Tony se na mě ještě otočil ''Tak čau'' usmál se. Já se mu usmála na oplátku a kývla. Poté jsem zabouchla svojí skříňku a vykročila ke třídě pana učitele Herkensona.
***
''A v roce 205 n. l. se narodil jeho syn...'' povídal učitel Herkenson. Všichni ho napjatě poslouchali zatímco on psal na tabuli. Já jsem ale dnes neposlouchala, přemýšlela jsem. Tony si mě poprvé v životě všiml, a Jessicu to naštvalo. Když to půjde dál, bude mě nenávidět. Ale Tony se choval ke mě tak mile, jakobych se mu opravdu líbila. Jelikož byl horký den, dveře do třídy byly otevřené, a do ní teda vešla Karoline. Málem jsem omdlela. Situaci v noci jsem shodila na divný sen, a už už se chystala o tom zapomenout, jenže ona byla zas tady. Usmívala se na mě. Podívala jsem se na spolužáky, jestli ji náhodou nevidí ještě někdo, ale ne. Kluci vzadu si šeptali, holky poslouchali učitele a zapisovali si vše do sešitů, a Jensen, kluk který seděl vepředu, ticho spal. Zvedla jsem ruku.
''Mohu si dojít na záchod?'' zeptala jsem se. Učitel se na mě ani nepodíval, ale odpověděl ''Jo jistě, jdi''.
Vstala jsem a vyrazila ke dveřím, když jsem vyšla, namířila jsem na wc a tam jsem zavřela.
''Ahoj'' řekla Karoline.
''Co tu děláš?'' zeptala jsem se, ne moc nadšeně.
''No, doufala jsem že máš novinky'' zarazila se Karoline.
''Novinky?''
''No, slíbila jsi mi že mi pomůžeš'' dívala se na mě smutně.
''Slíbila jsem?'' zahisteričila jsem ''Já nic neslibovala''. Karoline se zdála být zaskočená.
''Aha, promiň'' už už mizela, ale já jsem vzdychla.
''Fajn!'' řekla jsem. ''Pomůžu ti'' Karoline se usmála.
''Hele, musím jít do třídy, brzy zvoní.'' řekla jsem omluvně.
''Fajn, tak čau'' řekla pořád ještě s ůsměvem Karoline.Já jsem prošla okolo ní a už jsem chtěla otevřít dveře, ale poté jsem se otočila: ''A hele, kdy se sejd....'' Ale ona tam už nebyla.
''Em, fajn''. Otevřela jsem dveře a vyšla.
***
''Takže, vy jste ji vyděla poprvé v noci?'' zeptala se paní psycholožka Wendevová.
''Ano, doufala jsem, že se mi to jen zdálo, ale dnes se mi zjevila zase.'' po škole jsem se rozhodla jít k psychologovi. Doufala jsem že mi vypíše léky a pomůže mi, protože se mi zdá že jsem se přece jen zbláznila.
''Možná, ta dívka pro tebe tolik znamenala, že ji nemůžeš zapomenout. Víš to se stává často že někdo...''
''Ale já ji ani neznala!'' trochu jsem zvýšila hlas.
''Aha'' řekla jen, a napsala si něco do svého sešitu.
''Aha, takže ty si myslíš že ses zbláznila'' hrozně jsem se lekla, když jsem zjistila kdo sedí na gauči vedle mě.
''Je tady!!'' křikla jsem doktorce a ukázala na Karoline.
''Chceš mi pomoct nebo se mě zbavit!'' Karoline byla zlá. Chitila mě za zápěstí.
''Nech mě'' řekla jsem. Doktorka na mě zírala a něco si zapisovala.
''Proboha! To mě museli poslat zrovna k tobě?'' zuřila Karoline.
''Kdo tě poslal?'' nechápala jsem.
''Pochop, dokud mi nepomůžeš, nenechám tě!'' Karoline najednou zmizela. Oddechovala jsem, jako bych uběhla kilometr.
''Je pořád zde?'' zeptala se doktorka. ''Ne'' řekla jsem. Byla jsem vystrašená. Doktorka mi podala papírek se seznamem léků a poslala domů prospat se.
''Přijď v ůterý'' řekla mi, když jsem vycházela. Přikývla jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 The Wall The Wall | Web | 16. října 2013 v 17:21 | Reagovat

Zeď ti blahopřeje! Tvůj blog se stal oficiální cihlou!

2 Sweet Sweet | Web | 20. října 2013 v 9:05 | Reagovat

Vážně skvělý těším se na další díl! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama