My little friend

30. října 2013 v 11:26 | McDasha
Oči jí svítili jako svíčky.
Její ůsměv vypadal výhružně.
Malé blonďaté vlásky se jí leskly na světle.
''Vy všichni zemřete'' zašeptala hlasem 70ti leté stařenky.

Když jsme se přestěhovali do toho domu, hned jsem říkala že se mi tam nelíbí. Ale rodiče si mysleli že když mi je patnáct, zamilovala jsem se do kluka a nechci odjíždět od něho. Mýlili se, ale to jsem jim radši neřekla. Patrickovi, mému o rok mladšímu bratrovi se tu líbilo asi jen proto, že bude mít svůj pokoj. A sedmiletá kráska Hanna, moje sestra se těšila na novou školu a nové kamarády. Náš dům byl veliký, a zároveň už starý. To se mi právě nelíbilo. No a ještě to, že jsem měla malý pokoj.Moje matka si myslela že já potřebuju jen postel skříň a stůl, zatímco Hanna potřebuje mnoho prostoru! Vždy jí měla radši, ale to mi nevadilo. Hanna byla milá a moc často mě chránila před rodiči. A také proto že jsem ji měla moc ráda, měla jsem si toho všimnout dřív. Jednoho dne se Hanna skamarádila s nějakou holkou. Jmenovala se Jinny, a pro mě to nebylo moc divného, protože dřív nebo později by tu Hanna měla stejně nějaké nejlepší přátelé. Jinny se mi zdála milá blonďatá holčička, která se ničeho nebojí. Ale poté se s Hannou začali dít příšerné věci... Jednoho dne, když jsem zůstala doma jenom s Hannou, zase přišla Jinny. Bylo mi to divné jelikož přišla docela brzo, hned poté co odjeli naši spolu s Patrickem. Hned jsem jí nabídla jídlo ale ona řekla že nechce. Šla jsem do pokoje kde jsem byla celý den a kolem deváté jsem šla prověřit Hannah. Jinny byla s ní.
''Jinny, asi bys měla jít domů, Hanna půjde spát a tebe už asi rodiče hledají'' mile jsem se na ní usmála.
''Nikam nepůjde!'' křikla na mě výhružně Hanna a Jinny se jen usmála jakoby na ní byla pyšná ''bydlí tu se mnou!''. Docela mě to šokovalo.
''Ale... ona má svůj dům'' snažila jsem se znít mile.
''Její dům je tady'' řekla mi Hanna. Snažila jsem se jí uklidnit ale ona zuřila víc a víc. Nikdy jsem ji takovou neviděla, a Jinny se zatím jenom usmívala. To jsem začala zuřit už já.
''Jinny! Je pozdě! Jdi domů!'' naklonila jsem se k ní a podívala se jí do očí. Ale ona se neotočila, nerozplakala a ani nevylekala. Její ůsměv zmizel.
''Vrátím se!''řekla a její oči byly ůplně černé. Hlas zněl staře a příšerně. Poté vstala a zamířila pryč. Když jsem jí chtěla dohnat a zavřít za ní, na chodbě nebyla. Nebyla NIKDE. A dveře z domu byly uzavřené zevnitř.
To, co se stalo mi nedalo pokoj. Uložila jsem Hannu spát, a za půl hodiny přijeli rodiče a Patrick. Rychle jsem se umyla a šla se podívat na internet historii tohoto domu. A teprve tehdy jsem zjistila něco opravdu strašného. Jinny McLuisová žila v tomto domě před asi 60ti lety. Když jí bylo sedm, její starší bratr ji krutě zabil, a rodiče ho poté poslaly do kolonie. Když se sem potom přestěhovala jiná rodina, měly petiletého chlapce který se po stěhování do domu změnil. Sousedy si stěžovaly na křik, a poté našli těla rodičů v domě. To samé se stalo i s ostatními - jejich děti se měnili jako mávnutím kouzelné hůlky, a asi po dvou-třech měsících zabíjeli své rodiče. Hned jsem to řekla svým rodičům, ale už bylo pozdě.
''Melanie! Co to kecáš za nesmysli?'' vzdychla matka. Věděla jsem, že mi neuvěří.
'' Je to pravda! Je to tu napsané!'' ukázala jsem jí na notebook, ale ona se tam ani nepodívala. Stáli jsme v kuchyni, otec pil čaj a Patricka zajímaly moje kecy. Celou dobu se smál.
''Je jí podobná, a mají stejné jméno!'' doufala jsem na zázrak. Patrick se ušklíbl ''Ty si praštěná''
''No a? Možná to je její pra pra pra vnučka, a rodiče jí pojmenovaly po babičce ne?'' zamyslel se nad tím táta. Vzdychla jsem. Alejspoň v koutku duše jsem doufala že mě někdo pochopí.
''Blbost, zemřela brzo'' Patrick se smál.
''A co Hanna, je nějaká divná ne?'' vzpoměla jsem si na incident s Jinny.
''Je v novém městě. To se stává. Podívej na svoje vlasy, také se ti nějak změnili. A přece z toho neblázníme.'' matka skrčila nos. Vždy se jí na mě něco nelíbilo.
Hned jak jsem se zamyslela nad svými vlasy, uslyšela jsem křik. Podívala jsem se na ostatní. Ti to také slyšeli. Byla to Hanna, a nebyla ve svém pokoji. Rozběhly jsme se do haly a zjistili, že je tam s Jinny. Byla půl noc a oni nespaly.
''Jinny, co tu proboha děláš?'' máma na ni docela už křičela. Ta se ale usmívala. Teprve potom jsme si všimly že má vrásky. Patrick byl co nejdál od nás. Matka zalapala po vzduchu a otec ji vzal kolem ramen. Obrázek byl takový: Jinny vypadala jako malá stařenka, držela před sebou mojí sestru a u krku jí držela nůž. Hanna tiše plakala.
''Pust jí!'' zaprosila mamka. Jinny neodpověděla.
''Co to má znamenat?'' zeptala jsem se. Poté jsem si všimla, že Patrick zmizel. A věděla jsem co přesně chce udělat - zavolat policii.
''Neměly jste se sem stěhovat'' žekla tiše ta malá bestie. ''Chci se mstít, chci se mstít za to že mě tady uvěznili!''
''Co se stalo?'' snažila jsem se znít mírně.
''Zabil mě'' i když se Jinny pořád ještě hystericky usmívala, její hlas zněl zlomeně. ''uvěznil mě tu'' tuto větu už šeptala.
''Proč?'' zajímalo mě. Důvod jsem totiž na internetu nenašla.
''Byl posedlí!''
Když to vyslovila. Všichni jsme zadrželi dech. Na ulici jsme uslyšeli sirény policejních aut. Konečně. Ale Jinny se nevylekala, ani nezačala utíkat.Oči jí svítili jako svíčky. Její ůsměv vypadal výhružně. Malé blonďaté vlásky se jí leskly na světle.
''Vy všichni zemřete'' zašeptala hlasem 70ti leté stařenky.
***
Policejní komisař vyšel na ulici. Tělo matky pomalu vynesli ven a naložili do auta.
''Jak zemřeli?'' zeptal se jednoho z pěti doktorů. Asi osm policistů obcházelo dům, a dalších deset stálo venku. Přijely reportéry a sousedy vzdychaly nad tím, co se stalo.
''Infarkt. Vedle malé holky ležel nůž, ale nebyl v krvi.'' odpověděl mu doktor a podíval se na náctiletou dívku. Poté poprosil komisaře aby se na ní také podíval. 'Hrůza' pomyslel si.
''Je tu chlapec!'' křikl najednou jeden z policistů který byl v domě. Chlapce vynesly ven. Dýchal, byl jenom v šoku. Když ho doktoři zvedli na nohy, komisař přišel k němu.
''Co se stalo?'' zeptal se.
''Ta-ta holka!'' zašeptal. Byl bledý a moc vylekaný. Komisař se podíval na dům. Nic divného si nevšiml, starý dům, ve stylu gotiky. Moderní okna a dveře, a hezky udělaná zahrada. Ale napadlo ho jen jedno.
''To je asi nějaký ďáblův dům'' řekl si pro sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 30. října 2013 v 14:22 | Reagovat

Hned jak byla zjistila něco takového o svém domě, tak bych okamžitě utekla. Nebyla bych tam ani o minutu déle. Jsme hrozný posera :D Máš to krásně napsaný. I když podobný námět se objevuje všude, máš to napsaný zvláštně a moc se mi to líbilo.. :-)

2 Tea Tea | E-mail | Web | 30. října 2013 v 15:20 | Reagovat

Wow...když jsem se poprvé na tento článek podívala říkala jsem si že je nějaký dlouhý ale jen co jsem začala číst, tak mě děj tak uchvátil že se mi to nakonec zdálo krátké! Je to skvěle napsané, nevím proč trošičku mi to připomělo "Prokletí domu slunečnic" =D Něco takového bych o svém domě zjistit vážně nechtěla, by to se mnou na místě šlehlo =P Vážně super, jen pokračuj se psaním, jde ti to =)

3 Nataly Nataly | Web | 30. října 2013 v 15:21 | Reagovat

Moc pěkně napsaný příběh-máš talent!

4 *Rusallia* - AFFS *Rusallia* - AFFS | Web | 30. října 2013 v 18:03 | Reagovat

Krásný článek. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama