Black forest - 3/4

12. listopadu 2013 v 8:51 | McDasha |  Black Forest
Takže, přemýšlela jsem jestli napsat BF nebo Technology, takže, BL vyhrálo :)Trošku komplikovanější díl - předposlední. :)
Trochu jsem se třásla - ale ne zimou. Strachem, před tím, co jsem za poslední dvě hodiny viděla. Dokonce méně. Už bylo 1:20, a my jsme pořád šly a šly, hledali cestu ven z toho...labirintu. Ano - labyrint, jdem už takovou dobu, a já mám pocit, že jdeme dokola.
''Je ti zima? Na, tady máš mojí bundu'' řekl rychle Victor, a oblékl mě. Ostatní šly vzadu.
''Mám..mám hlad'' řekla Lucy, a já se na ní podívala. Byla bledá, a moc vystrašená. Vypadala jako zombí, a pomalu padala. Popošla jsem k ní a objala.
''Neboj, až se vrátíme domů, najíme se. Dobře?'' usmála jsem se na ní. Ona se na mě podívala unavenýma očima, a udělala něco, co mi vyrazilo dech.
Zakousla se mě do ruky. Ne, nebylo to obyčejné kousnutí, ale jako by mi ten kousek masa na ruce chtěla ukousnout.

Zapištěla jsem. Victor a Ian mi přišly na pomoc. Ůplně jsem zapoměla- Lucy měla podivnou nemoc. Když nejedla přes pět hodin, začala pomalu šílet. Proto si vždy s sebou něco brala. Nejčastěji nějaké sušenky, nebo jí máma do školy vezla svačinu. I přes to byla Lucy hubená, ale pro všechny byla divná. Právě kvůli této nemoci se s ní nikdo moc nebavil - kromě mě a Dincie.
''Nemáte něco k jídlu?'' zareagoval hned Victor a podíval se po nás. Zavrtěli jsme hlavou. Lucy začala brečet a sedla si na trávu.
''Lucy, no tak. Brzy budeme doma. Vstávej'' Ian pomáhal kamarádce na nohy.
''Co zde dělá prase?'' zeptala se najednou Dincie.
''Co?'' zeptali jsme se všichni naráz. Ukázala někam za nás. Stála tam postava. Jediné, co tam bylo vidět, byla hlava prasete. A ještě - v ruce držel sekeru. Pomalu mířil k nám, a nad hlavu zvedl svojí sekeru. Lucy se postavila na nohy.
''Proboha!'' zapištěla.
''Mizíme!!'' křikl Ian, a všichni jsme vyrazili. Bohužel jsme byly dehidratovaní, unavení a vylekaní, proto jsme běželi pomalu.
''Né pros..'' chtěla vykřiknout Dincie ale.. to 'prase jí utrhlo hlavu. Krev, náš křik, a smích toho zvířete. Chtěla jsem domů, už jsem nemohla, chtěla jsem, aby ten strašný sen skončil.
Běželi jsme, Lucy se už nemohla udržet na nohou a Ian křičel o pomoc. Za námi byly slyšet kroky. Nebo spíše dupání. Ian zakopl, byla jsem daleko ale chtěla jsem se za ním rozběhnout. Zbývalo mi už jenom krůček. Natáhl ruku, abych ho chytila. Zbylo mi trochu, ale zezadu mě někdo chytil. Victor. Na další vteřině už byl Ian bez pravé ruky. Začala jsem křičet. Victor mě držel v náručí a běžel se mnou. Řvala jsem, bila ho ale nepouštěl mě. Prase se dívalo za námi, a stáo u těla Iana. Potom hodilo svou sekeru na zem a ... zamávalo nám. Křičela jsem o pomoc. Lucy byla vepředu. už padala na zem, a když jsme byly moc daleko, sedla si na zem a přitáhla si kolena k sobě. Začala brečet, Victor mě také položil na zem.
''Mohla jsem ho zabít!'' křikla jsem na něho hystericky.
''Ne, mohla jsi zemřít spolu s ním! Tos chtěla?'' docela mě to naštvalo. Nemá právo na mě křičet. Sykla jsem na něho, ať mlčí.
''Promiň'' pošeptal, a sedl si vedle nás. Seděly jsme takhle, my tři -Victor, já a Lucy. Lucy pořád ještě ticho bulela, přitiskla jsem si jí k sobě a šeptala, že vše bude v pořádku.
''Di-Dincie byla moje nejlepší kamarádka, nemohla umřít...nemohla'' fňukala. Bylo mi jí líto, byla ještě tak malá. Hladila jsem jí po vlasech, a ticho jí šeptala že vše bude v pořádku. Chtěla jsem v to věřit. Moc jsem chtěla.
Lucy se na mě najednou podívala. V obličeji bledá, černé kruhy pod očima, a oči? Červené, zářivé. Piskla jsem. Najednou vzala mojí ruku, a zakousla se do ní. Ne jako předtím, teďko mi tu ruku chtěla utrhnout. Zakřičela jsem.
''Nech toho! Nech jí'' křičel Victor, a snažil se nás rozdělit. Křičela jsem, ať toho nechá, a ať mi Victor pomůže. Nemohl nic udělat. Vzal velký kámen a trefil Lucy do hlavy. Chvíly seděla a jen se dívala, na mě, na něho, a poté upadla. Vstala jsem vedle Victora a dívala se na tělo své kamarádky, která mě před chvílí chtěla sníst.
''Zabils jí!'' zařvala jsem na Victora a začala brečet, on mě přitáhl k sobě a začal utěšovat.
Zbyly jsme dva - Já a Victor. Už jsme nedoufaly, že se vrátíme domů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 unfounded. unfounded. | Web | 12. listopadu 2013 v 9:03 | Reagovat

uhh, on jí zabil :0 to jsem popravdě nečekala O.o..jsem zvědavá jak to dopadne, určitě si přečtu i tu poslední část)..

2 Bella-Kate<3 Bella-Kate<3 | Web | 17. listopadu 2013 v 12:27 | Reagovat

Bože, to je strašidelný. Jsem zvědavá jak to dopadne :/

3 Petty :D Petty :D | 18. listopadu 2013 v 17:48 | Reagovat

Honem další jsem napjatá :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama